znak.GIF (4063 bytes)


archiv vydání: 


Slovo starosty

Oprava kostelní věže
Velké jubileum
200. let od narození
Když si pustím Amstronga ...
Život v domově důchodců
Sokolský Tyršův stadion
Příprava na slet
Jubilanti
Opustili naše řady



 

 


Prosíme naše čtenáře a dopisovatele po celém světě včetně krajanů o připomínky, dotazy a náměty, které zveřejníme ihned v LN plus - on line a v následující tištěné verzi.

 



MÚ Libochovice

Pište nám



rev_ani.gif (21587 bytes)

fpcrea1.gif (9866 bytes)

Seznam

 

© 1999

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

baner.jpg (19106 bytes)


12_99.jpg (2419 bytes) Redaktor:   Mgr. Josef Krob
Redakční rada:  Pavel Česal, Ladislav Eštok - fotografie, Mgr. Lubomír Mrázek, Stanislav Tlustý , ing. Milena Ryšavá,  webmaster ReviCOM    
                 

     
               

Vážení spoluobčané !

  Uplyne ještě několik týdnů a budou tady svátky, které hlavně naši nejmenší s radostí přivítají. Budou to svátky klidu, spokojenosti a pohody, přijdou Vánoce.
   Je to již rok, co jsem byl zvolen starostou našeho města. Nechci začít bilancovat, co jsme za tento rok učinili, co ještě chybí udělat. Těmito věcmi bychom se měli zabývat na konci našeho volebního období a nač plýtvat slovy, když naši občané sami vidí, co nového se vykonalo, či co ještě zbývá udělat. Skutečností ale je, že nás čeká ještě spousta práce, abychom splnili vše, co jsme našim občanům slíbili v programu rozvoje města na naše volební období.
   Někdy se však podaří uskutečnit i akce, které v tomto programu nejsou uvedeny a přesto budou sloužit našim občanům k jejich spokojenosti. V poslední době tomu tak je v případě položení telefonního vedení do země v severovýchodní části města, kdy vrchní vedení telefonních kabelů tuto část města velmi hyzdilo. Zároveň se podařilo oslovit firmu, která v souběhu provede pokládku rozvodů kabelové televize a její následné připojení na domácnosti občanů, kteří o toto budou mít zájem. Rovněž bude provedena instalace veřejného osvětlení v ulici u hlavního nádraží, která v současné době není vyhovující.
   Vážení, blíží se rok s magickým číslem 2000, poslední ve dvacátém století. Co Vám všem k tomuto zvláštnímu roku můžu přát? Štěstí, zdraví, klid v duši .....

         Spokojené dny Vám přeje   

                                                                               Pásek Jan

Oprava kostelní věže v Klapém

   Během letošního měsíce října se dočkal kostel "Narození sv. Jana Křtitele" v obci Klapý výměny plechového pláště stříšky věže měděným plechem, neboť děrami staré zkorodované krytiny již prosvítalo nebe a hrozila postupná zkáza celého trámoví. Zároveň byl nově oplechován kříž na vrcholu věže. Dále byly na věži vysekány otvory pro pohon hodinových ručiček na zamýšlených cifernících, jelikož obec Klapý a tamní farnost mají v úmyslu dát do provozu staré věžní hodiny. V roce 1840 byly totiž přemístěny zvony ze staré dřevěné zvonice na věž kostela a přitom byly zřízeny věžní hodiny za 160 zl. od tovaryše kovářského Jana Kristena, pracujícího u kováře Ant. Riedla v Dlažkovicích.
   K opravě hodin proběhlo již výběrové řízení. Když už bylo kolem věže během letošního léta vybudováno svépomocí rozsáhlé a pracné lešení, bylo toho využito a omítka celé věže byla nabarvena silikátovou barvou. Celá věž proto září nyní v plné kráse. Klempířské práce prováděla za nepříznivých povětrnostních podmínek firma "Jaroslav Stříbrský, Nové Dvory". Finančními prostředky na záchranu nejvýznamnější kulturní památky v obci přispěly obětavě obec Klapý a děkanství Libochovice. Tíhu celé organizace prací a shánění veškerého materiálu, zejména pro lešení nesl páter Józef Szeliga. V tom mu pomáhali účastník vojenské civilní služby na děkanství p.Vladimír Eis, dále starosta obce ing. Vladimír Polívka a místní, jakož i libochovičtí farníci - brigádníci.
   Gotický kostel "Narození sv. Jana Křtitele" v Klapém pod Hazmburkem je připomínán již v r. 1365 jako farní. Po poškození v husitských válkách byl opět obnoven a r. 1493 znovu vysvěcen. Další rozsáhlejší opravy byly provedeny r. 1779 a v nové době v letech 1988-89 za P.Václava Klusoně. Dne 5.11.1989 mohly být v krásně renovovaném kostele opět zahájeny bohoslužby otcem biskupem Josefem Kouklem. Na věži v Klapém jsou zavěšeny 2 velké památné zvony odlité r. 1408 a 1599. Kněžiště kostela je sklenuto křížovou žebrovou klenbou. Hlavní oltář je rokokový z r. 1761 s obrazem sv. Jana Křt. a sochami sv. Václava a sv. Ludmily. V kněžišti se nachází výklenkový gotický sanktuář. Nad ním je zazděna pískovcová polopostava Krista s kalichem, zachycujícím krev z jeho boku. Vzadu v kostele jsou zazděny 4 pískovcové náhrobky a vedle nich stojí secesní zpovědnice, ve které se zpovídá dodnes. V kostele, kde se konají bohoslužby 1 x týdně (střídavě v sobotu a v neděli) se hraje na harmonium, jakož i na píšťalové varhany.

   Všem, kteří se na renovaci věže v r. 1999 podíleli, budiž ještě jednou vysloven srdečný dík.

                                                                            Felix Patrák

Velké jubileum

   První adventní neděle v tomto roce, kterou se začíná nový církevní liturgický rok, připadá na 28. listopad 1999. Tímto dnem vejdou křesťané na celém světě k oslavě velkého jubilea - 2000 let od narození Spasitele Ježíše Krista. Křesťanství, přes veškerá pochybení z lidské nedokonalosti, proměnilo za tuto dlouhou dobu v mnoha zemích divoké kmeny ve vzdělané a kulturní národy. Křesťanství pomohlo zrušit otroctví, postarat se o nemocné a osiřelé, povznést postavení ženy, podpořit umění a vědu, vychovávat mládež a rovněž šířit nové metody zemědělské výroby a řemesel.
   Po čtyřech adventních nedělích nastává dětmi tak očekávané vánoční období, ve kterém jsou seskupeny různé významné svátky a připomínky. Dne 24.12. se slaví "Štědrý den" s tradičními pokrmy a nadílkou dárků pod stromečkem. Zároveň je v kalendáři památka prarodičů lidstva - Adama (="muž ze země stvořený") a Evy (="matka všeho živého"). Mimo to se tento den připomíná panna a mučednice sv. Viktorie, Římanka, umučená tento den r.253. Dne 25.12. pak následuje jeden ze tří největších svátků v roce - Boží hod vánoční s oslavou Narození Páně. Liturgie rozeznává v tento den 3 samostatné mešní formuláře: mši Andělů - o půlnoci z 24.12. na 25.12., lidově zvanou "půlnočka", pak mši pastýřů - zvanou jitřní a mši ve dne. Jelikož další den 26.prosince připadá letos na neděli, sejdou se hned dvě slavnosti: svátek Svaté rodiny - pěstouna sv.Josefa, Matky Boží Panny Marie a dítěte Ježíše, kteří jsou vzorem pro život v každé rodině - tak i svátek sv. Štěpána, prvomučedníka, horlivého jáhna, kterého židovská velerada odsoudila k ukamenování. V naší diecézi je tomuto světci zasvěcena biskupská katedrála v Litoměřicích.
   V pondělí 27.12. si církev připomíná svátek sv. Jana Evangelisty, apoštola, zvaného též "Miláček Páně". Byl jedním z 12 apoštolů, a ač byl různě mučen, zemřel jako jediný přirozenou smrtí ve vysokém věku v r. 117. V některých krajích se tento den světí víno určené jako nápoj. Toto se činí na památku, že sv. Jan Ev. byl odsouzen na smrt vypitím číše otráveného vína, které on požehnal a jed mu neuškodil. Tento světec napsal kromě jednoho ze 4 evangelií a několik listů, prorockou knihu Zjevení, zvanou též Apokalypsa. Po něm nese křestní jméno i libochovický rodák a přírodovědec J.E.Purkyně. V úterý 28.12. vzpomíná církev na nevinně zavražděná betlémská mláďátka, jejichž život si vyžádala podezřívavost aobrazek.jpg (12811 bytes) despotická krutost krále Heroda, který se bál narození nějakého "soupeře" na trůnu. Dne 29.12. se uvádí připomínka na sv. Tomáše Becketa, londýnského biskupa, lordkancléře a mučedníka. Jelikož hájil práva církve proti králi, byl r.1170 na pokyn krále zavražděn. Ve čtvrtek 30.12. se slaví památka sv. Evžena, arcibiskupa z Milána, podporovatele ambroziánského obřadu. Zemřel kolem r. 800. V tento den připomíná římské martyrologium ještě velkou řadu různých mučedníků. V pátek 31.12. je uvedeno v kalendáři jméno papeže - Římana - sv. Silvestra (="lesní") I., který se již dožil svobody církve v římské říši. Za své sídlo obdržel císařovnin palác v Lateráně. V té době bylo nutno hájit víru proti bludu Ariánů. Silvestr zemřel r. 335. Jeho jméno se v povědomí lidu stalo označením pro poslední den v roce. Jelikož letošní letopočet bude v tento den naposledy začínat číslicí "1", lze očekávat obzvláště bouřlivé slavení příchodu nového roku na celém světě. Nic se však nemá přehánět. Přehled bohoslužeb bude jako průběžně zveřejněn na vývěsce u kostela. Navíc se plánuje ve dnech 11. a 12.12.1999 výstava betlémů v kostele. Na betlémy a vůbec veškeré zařízení v chrámech bychom se neměli dívat jenom jako na nějaký folklor nebo muzejní předměty, ale měli bychom vidět Lásku, která vedla Pána Ježíše, aby přišel na zem v chudém prostředí a svou smrtí zvítězil nad naší věčnou smrtí.
   Přeji všem občanům požehnání od Božského Dítěte, dobrou pohodu, spokojenost a dar zdraví.
  

                                                     P. Józef Szeliga, řím. katol. administrátor

200 let od narození pátera Hnojníka

   Před dvěma sty lety, dne 5. prosince 1799 se v Brandýse nad Labem narodil Antonín Vojtěch Hnojek. Pocházel z nemajetné rodiny, avšak jeho mnohostranné nadání způsobilo, že mohl studovat a nastoupit kněžskou dráhu. Stal se oblíbeným duchovním, ale zároveň i příkladným českým vlastencem a buditelem, který se posléze přiřadil k nejpřednějším obrozenským postavám v Čechách vůbec.
   Po studiích kaplanoval páter Hnojek na několika farách, načež v letech 1831-1849 zastával děkanský úřad v Mělníku. Často tehdy přicházel do Litoměřic, kde byl už předtím jmenován profesorem pastýřského bohosloví v biskupském semináři - a posléze získal i hodnost probošta v Bohosudově. V 50 letech, tj. od r. 1852 do r. 1861, pak působil na faře v Libocho-vicích, kde jeho kněžské a vlastenecké působení vyvrcholilo.
   Páter Hnojek byl autorem řady teologických spisů - a mimoto živých mravoučných fejetonů či básní, které se těšily dobově značné oblibě. Pozoruhodným však bylo, že svým věřícím poskytoval nikoliv jenom duchovní posilu, nýbrž také rozmanitou peněžní, materiální a jinou konkrétní pomoc. Na Libochovicku, podobně jako předtím v Mělníku, rozdal velké peněžní obnosy přestárlým, nemocným a zchudlým lidem. Šel v tomto směru cílevědomě příkladem - a vyvolával obdobné lidumilé činy také u dalších zámožných lidí.
   Mimoto pomáhal páter Hnojek na Mělnicku i v dolním Poohří užitečnými radami hospodářům. Dobře se vyznal v pěstování plodin či dobytka, sledoval nové pronikající tendence a doporučoval venkovanům úspěšnější postupy při polních i domácích pracích. A lidé tuto jeho působnost rádi přijímali.
   Úměrného vděku za tyto své altruistické i vlastenecké snahy se ovšem páter Antonín Vojtěch Hnojek nedočkal. Obdržel sice několik čestných církevních hodností, avšak nakonec musel poměrně záhy nastoupit pro nemoc do penze. Odešel do Nymburka, kde začal sbírat lidové písně, ale kde také 23. ledna 1865 v naprostém zapomenutí zemřel.

                                                                    Ing. Otakar Špecinger

Když si pustím Amstronga ...

   V minulém čísle Libochovických novin jste četli článek o historii Základní umělecké školy v Libochovicích. Jsem rovněž její absolvent a tak mě k ní a nejen k ní, váže pár hezkých vzpomínek.
   Měl jsem to veliké štěstí, že jsem se řadu let chodil učit hrát na housle k panu učiteli Rudolfu Chroustovi. Byl to muzikant každým coulem a ne jen muzikant, ale i charakterově ryzí
člověk. Ale od začátku. O tom, abych uměl hrát na housle snil můj otec. Jelikož se s panem učitelem léta znal, domluvili se na našem prvním setkání, kdy jsem musel dokázat, že mám hudební sluch a chuť hrát. Poté jsem od září 1960 začal docházet jednou, později dvakrát týdně na hodiny. Pan učitel vyučoval doma ve své vilce. Tam jsem byl jak u vytržení, když jsem postupně poznával, na kolik hudebních nástrojů umí hrát. Ty zmíněné hodiny nebyly pouze hodiny výuky, ale hodiny velkého poznávání všeho, co mělo s hudbou a vůbec kulturou něco společného. Vzpomínám, nevím již v kterém to bylo roce, jak byl nadšen koncertem slavného Louise Armstronga v pražské Lucerně. Protože měl sám pěkně hřmotný bas, některé pasáže se mě snažil reprodukovat. Bylo to fantastické. Když jsem si pořídil věž, jedním z mých prvních CD disků byl právě Louis Armstrong. Když si jej pustím i dnes po letech si vždy vzpomenu na svého vynikajícího učitele.chroust.jpg (7565 bytes)
  Na hodiny jsem chodíval odpoledne, když se pan učitel vrátil z práce, za kterou dojížděl do Budyně. V roce 1958 jej, pro jeho křesťanské přesvědčení, vyhodili z libochovické školy kde učil a zařadili jej do výrobního procesu, jak bylo v té době moderní říkat. Pracoval manuálně v EZETu v nádvorní partě. Když se vrátil utahaný domů, sedl si v teple a poslouchal jak hraji, spíše snažím se hrát, tak jej někdy zmohla únava a zakrátko usnul. Když procitl, omyl si obličej francovkou a opět se mi věnoval. Později, když jsem hrál třeba národní písničky, vzal si kytaru, hrál a zpíval. Bylo to pěkné. Tak jsem k němu domů docházel asi tři roky. Docházku vedl do sešítku, na konci měsíce podtrhl a sečetl. Za každou hodinu výuky jsem zaplatil 5,- Kčs.         Později začal učit v Osvětové besedě. Třídu jsme měli u Tří lip v prvním patře nad průjezdem směrem do dvora. Bylo to místo velmi ponuré a ošklivé. S bývalým rodinným prostředím se to nedalo srovnat. Naštěstí po krátké době jsme přešli pod Základní uměleckou školu, která získala prostory v podloubí u zámku. Tam bylo prostředí mnohem útulnější. Vzpomínám si, že před vánocemi jsem přinesl na hodinu noty s koledami, tak jako i jiné roky v minulosti. "Tady ve škole nám je zakázali s dětmi hrát, ale co by to bylo za vánoce" řekl pan učitel a pochopitelně jsme si je spolu zahráli. V té době jsme již nacvičovali složitější skladby našich i světových autorů. Zakončení školního roku bylo vždy v Saturnově sále libochovického zámku, kde jsme koncert, převážně klavíristek, zpestřovali naším smyčcovým triem, kde první housle jsem hrál já, druhé housle Váša Zajíc a na violu pan učitel. Dnes již bohužel vezmu svůj hudební nástroj do ruky tak o vánocích, kdy zahraji několik koled, ale lásku k hudbě a všemu ušlechtilému co hudba přináší mám stále.
   V roce 1969 se poměry změnily natolik, že se pan učitel mohl opět vrátit na Základní školu v Libochovicích. Tam učil na prvním stupni až do svého odchodu do důchodu v roce 1975. Roku 1978 zemřel ve věku 63 let. Myslím, že nejsem sám, kdo na něj vzpomíná s láskou.

                                                                    Pavel Česal

Život v domově důchodců

   V našem domově důchodců se pořád něco děje. Vedle každodenních aktivit pro naše obyvatele připravujeme i větší akce, na které zveme širokou veřejnost. Takovou poslední příjemnou událostí byla výstava fotografií pana Ladislava Eštoka a keramiky Lenky Holíkové. Každý, kdo má rád Libochovice, byl na výstavě mile překvapen, kolik hezkých a zajímavých zákoutí naše město má. V pořádání výstav chceme pokračovat a každý návštěvník je u nás vítán a již dnes zván na výstavy příští.
   Možná, že panuje názor, že vánoce jsou v domově důchodců smutným obdobím, ale myslím si, že opak je pravdou. Vánoce, a zvláště pak doba adventní je v našem domově velice příjemná, pohodová, a sváteční. U nás vánoce začínají 1.prosince, kdy si vyzdobíme celý ústav, postavíme betlém a rozsvítíme velký smrk před ústavem, také pro děti z protější školy, aby se mohly spolu s námi těšit na vánoce.
   Letos 2. prosince nás navštíví dopoledne naši přátelé z domova důchodců ve Filipově, kteří si založili hudební skupinu a přijedou nás pobavit. Odpoledne pořádáme na velkém sále vánoční trhy, kde si může každý výhodně a levně nakoupit dárky, zahrát v tombole "Svítící vánoční strom", kterou hrajeme u nás pouze jednou v roce a to na vánoce. Vánoční trhy budou prosyceny vánočními vůněmi, hudbou, punčem a vánočním štrůdlem. V dalších prosincových dnech k nám zavítají děti z mateřské školy, základní školy, loutkové divadlo pro dospělé, hudebníci z vojenské konzervatoře. Na programu jsou také tři vánoční koncerty. Vánoční dny u nás zahájíme na Štědrý den sváteční mší od 9,00 hod. v naší ústavní kapli.
   S letošním rokem se všichni v našem domově budeme loučit 29. prosince, kdy to bude přesně 6 let, co jsme náš domov otevírali.

                                                            M.Stožická, vedoucí DD

Sokolský Tyršův stadion v Libochovicích

II. část - konec I.republiky a během okupace za II.světové války

   Závěrečná slova br. Jana Holého, náčelníka Sokola (1935-37) v minulém článku se zanedlouho ukázala jako příliš optimistická, neboť jeho optimizmus změnily události, které nebyly pro naši tehdejší republiku a také pro sokolstvo nejen nepříznivé, ale dokonce tragické. Postupem času, již v květnu 1938 začínala nejistá doba. Částečná mobilizace odvedla některé vojáky, naše členy Sokola, konat svou vlasteneckou povinnost. V té době již také vrcholily přípravy na slavný X.Všesokolský slet, který se vyznačoval odhodláním bránit naši vlast proti Hitlerovi. Sokolský Tyršův stadion se v těchto jarních měsících využíval k nácviku sletových skladeb. Našich cvičenců všech složek se na tento slet připravovalo hodně. Od staršího žactva, žákyň a žáků, dorostenců, dorostenek, mladších i starších mužů a mnoho žen.
   V létech 1937 až do r. 1941, začátku II. světové války, stadion ještě dále plnil své poslání, pro které byl zbudován, přestože 13. dubna 1941 došlo k zastavení činnosti Sokola a kdy v říjnu téhož roku byla rozpuštěna Československá obec sokolská (ústřední orgán sokolstva). V této době a nadále využívala stadion v jarních a podzimních měsících v dopoledních hodinách škola pro svoji výuku tělocviku. Odpoledne v těchto ročních údobích chodila na stadion sokolská mládež se svými cvičiteli a seznamovala se se základy lehké atletiky a různými hrami. Po pracovních hodinách jsme sportovali my mladší členové Sokola za vedení starších bratří. Byl to především Joska Jaroš, lehký atlet, všestranný sportovec a turista. Nezištný a neúnavný cvičitel sokolské mládeže. Dále pak mezi nás chodil až do svého zatčení br. učitel Míla Korejs, též výborný atlet. Pak Toník Říha cvičitel, nářaďovec závodník, člen župního družstva a také výborný atlet. Ti všichni nás zasvěcovali do lehké atletiky a vedli nás v duchu sokolském. Z těch mladších, kteří na stadion s námi chodili, to byli moji kamarádi z nejútlejšího mládí, Láďa Drobný, Mirek Plecháček, Karel Česal, bratři Zděnek a Jiří Zázvorkové, Karel Trumm a další. Z děvčat to byly sestry Troníčkovy, Heda později provdaná Munzarová, Andula, p.p. Kaslová, Bojka p.p. Nýdrová. Dále to byly sestry Maxovy, Věra a Blanka, Inka Šimůnková-Gruntová, Vlasta Dobná, Vlasta Kadlecová, Mirka Racková a další dorostenky. O prázdninách s námi chodili trénovat atletiku Svatopluk a Luba Jahodovi, vysokoškolští studenti, výborní atleti, synové pana MVDr.Jahody z Libochovic. Svaťa Jahoda byl držitelem dorosteneckého rekordu ČSR v běhu na 60 m a Luba reprezentoval ČSR na Světových studentských hrách v Německu v r. 1937. V těchto letech od uvedení stadionu do provozu, byl stadion využíván především pro lehkou atletiku.
Z leva: L. Drobný, M. Korejs, L. Jahoda a M. Zentner, rok 1937Byl poměrně dobře vybaven pro tento sport a tělocvik. Byla tam doskočiště pro skok daleký, pro skok vysoký a skok o tyči, vržiště pro vrh koulí. Dal se tam dělat hod diskem, oštěpem i kladivem. Samozřejmě tam byla běžecká dráha jak pro sprinty tak pro běhy střední délky a běhy dlouhé. Kromě toho tam byla konstrukce pro hrazdu, kruhy, šplh na tyčích nebo laně. Za jižním svahem ochozu byl kuželník se zděným přístřeškem pro hráče a bývalo tam velmi živo.
V roce 1938, těsně před záborem Sudet, poskytla naše TJ Sokol útulek na stadioně pod tribunou rodině br. Bartoně z Křešic u Litoměřic, který se z připravované záborové oblasti vystěhoval, neboť se nechtěl stát občanem německé říše v odtrženém území ČSR. Toto nouzové ubytování spočívalo ve dvou místnostech s nevalným sociálním zařízením, neboť jiné možnosti tehdy Sokol již neměl. Pracovní místo pro br.Bartoně opatřil v zámeckém parku inspektor Herbersteinských zahrad br. Jos. Rublič, kde br. Bartoň pracoval jako zahradník. TJ Sokol Křešice byla totiž tak zvanou chráněnkou Sokola Libochovice.
   Tak po zastavení činnosti Sokola po rozpuštění ČOS, pokračovala víceméně ilegálně činnost Sokola na stadioně až do skončení II. světové války.
Vzpoměl jsem si a jako dodatek k I. části, bych chtěl připomenout (a o čem v sokolském almanachu z r. 1936 nebyla zmínka), že stadion byl vybudován na místě bývalé vytěžené pískovny, a že tam (v části blíže k městu) byla jízdárna selských jízd až do doby kdy Sokol tento pozemek od okresu zakoupil.
Na závěr, bych chtěl poprosit všechny naše občany, kteří budou číst toto pokračování první části článku "Tyršův stadion", v případě, že bych někoho nebo něco opoměl, neboť o těchto událostech a o činnosti Sokola v Libochovicích v roce 1937-1941 a potom až do konce války, nejsou žádné zápisy. Vše je psáno na základě mých vzpomínek a mé paměti a mohl jsem lecos opomenout nebo zapomenout. Proto prosím dosud žijící pamětníky uvedených let, aby byli tak laskavi a sdělili mi své připomínky, aby období těchto pohnutých let bylo co nejpřesněji zaznamenáno.

                                                                Miroslav Zentner, starosta TJ Sokol

PŘÍPRAVA NA SLET

    V roce 2000 se uskuteční XIII. Všesokolský slet v Praze. Tělocvičná jednota Sokol Libochovice se také podíli na přípravě sletových skladeb. S nácvikem již započaly jednotlivé složky.
    Skladbu pro rodiče a děti vede sestra Marie Stará, předškolní děti včetně žáků 1. třídy připravuje Mgr. Helena Smržová. Tuto skladbu také nacvičují děti z místní mateřské školy pod vedením učitelek Marie Pastyříkové a Nadi Hladíkové. Skladba má název "Myši" a její autorkou je župní nácelnice Dana Uzlová (ze Sokola Roudnice).
sokol2.jpg (11062 bytes)Mgr. Blanka Fišerová nacvičuje skladbu mladších žákyň, které cvičí s malými kladinkami. Skladbu pro starší cvičence "Věrná garda" připravují manželé Libuše a Miroslav Zentnerovi spolu s bratrem Jaroslavem Bernardem.
Starší žákyně nacvičují pod vedenímMartiny Zentnerové.
   Na požádání trenéra dorostenek basketbalu Mgr. Josefa Štembery o spolupráci při povzbuzování svých svěřenek při turnaji, mohli část této skladby shlédnout diváci basketbalového turnaje v sobotu 6.11.1999.    Starší žákyně Sokola Libochovice přispěly svým výkonem k vítězství libochovických dorostenek basketbalu.
   XIII. Všesokolský slet je součástí oslav "Národních dnů sportu a kultury" v naší zemi v roce 2000. Účastí na nácviku má každý možnost přispět svým výkonem ke zdaru této akce.
Další zájemci o nácvik jmenovaných skladeb jsou v Sokole vítáni.
                   

                                                                  Martina Zentnerová
                                                            župní vedoucí starších žákyň

                       


      

                                       

                            jubilanti.jpg (1928 bytes)

91. let Pechová Zdeňka, Vrchlického 574 2.12.1908
  Šimůnková Blažena, Vrchlického 574 20.12.1908
85. let Burešová Jana, Kerkovo nábřeží 310 27.12.1914
80. let Černý Josef, Jeronýmova 620 23.12.1919
  Káně Josef, Žižkova 603 16.12.1919
  Ligasová Pavlína, Poplze 66   18.12.1919
  Trnková Marie, Dubany 9   2.12.1919
  Vaidl Jaromír, Luční 101   4.12.1919
  Vaňková Miloslava, Vrchlického 574 11.12.1919
75. let Plicková Marie, Vrchlického 232 7.12.1924
  Veřtatová Marie, Poděbradova 666 14.12.1924
70. let Kryner Jiří, Dvouletky 661   9.12.1929
  Náhlovská Květa, Vrchlického 574 23.12.1929
65. let David Josef, Chelčického 676     6.12.1934
  Friedelová Eva, Rokycanova 374 5.12.1934
  Rauchová Jarmila, Poplze 96  18.12.1934
  Točina Ladislav, Pivovarská 220 3.12.1934
60. let Bažantová Jana, Dubany 80        1.12.1939
  Frélich Pavel, nám. 5. května 58 26.12.1939
  Selner Iva, Kosmonautů 785 5.12.1939

       


 

opustili.jpg (2541 bytes)
         

18.10. Křemenáková Marie, Dubany 86 *24.7.1923
19.10. Vavřínková Anna, Vrchlického 574 *27.7.1913
23.10. Dufková Paulína, Paříkovo nám. 478 *12.10.1937
24.10. Bartoň Jaroslav, Vrchlického 574 *20.5.1913
6.11.  Dvorná Anastázie, Vrchlického 574 *14.10.1917
6.11.  Studničková Helena, Kerkovo náb. 494 *13.11.1940
8.11.  Bičíková Miroslava, Táboritská 581 *24.1.1923



 

zpět