Po dlouhém odkládání z důvodu epidemické situace, se konečně mohlo uskutečnit přátelské fotbalové utkání mezi
Fotbalovým klubem Libochovice a týmem
SV Fortschritt Lunzenau e.V. V přátelském zápase se mezi sebou poměřili (až na drobné výjimky) hráči starších pánů a dali tak vzpomenout na utkání z dob nedávno minulých, kdy podobná setkání byla mnohem častější.
Fotbalové přátele z partnerského města
Lunzenau jsme však přivítali již v dopoledních sobotních hodinách (28.5). Po nedlouhé cestě autobusem proběhlo nejprve pozdravení a ubytování části výpravy. Následoval slavnostní oběd v restauraci Pamplona a představení celého programu, který jsme si pro naše přátele připravili.
První zastávkou na našem seznamu byla návštěva
muzea Simson v nedalekých Žabovřeskách nad Ohří. Mnoho z našich německých přátel se tak vrátilo do dětství či dospívání a připomněla si tak jízdu na těchto, u nás dozajista také, ikonických strojích této kdysi východoněmecké společnosti. Zajímavostí dozajista je, že původně se společnost Simson zabývala výrobou zbraní, která se postupně transformovala na výrobu motorek. Ikdyž nejenom motorky nesou tuto značku. Ze zajímavého povídání pana majitele, Petra Hradeckého, jsme se také mohli dozvědět, že společnost Simson dala vzniknout také jednomu automobilu, o který by měl majitel, kurátor, opravář, renovátor a historik v jedné osobě, eminentní zájem, Proto nám dovolte mezi Vás tuto žádost rozšířit a případně tak pomoci k získání tohoto vysněného exponátu do jeho muzea. Nezbývá také než Vám doporučit návštěvu této (zřejmě)
největší soukromé sbírky "produktů" značky Simson. Zklamáni určitě nebudete.
Po krátkém odpočinku se již obě fotbalové výpravy začaly trousit na místní fotbalové hřiště a více či méně svědomitě se chystat na utkání. Zajímavostí rozhodně byla aktivní účast obou "hlav pomazaných", konkrétně tedy Ronnyho Hofmanna a Miroslava Zůny, kteří se v případě prvně jmenovaného prezentovali fotbalovým umem a v případě druhého jmenovaného fotbalovým nadšením.
Hosté (zleva): horní řada - Marlon SACHSE, Uwe FRIEDEMANN, Lewis BALDAUF, Thomas KRANEIS, Stefan SEILER, Andreas HAEDER, Frank HERZOG, Tony WILDENHAIN.
dolní řada: Ronny HOFMANN (starosta města), Jörg BALDAUF, Danilo LUDWIG, René REMUS, Sven MEHNER, Sven BOTHEN, Lenny RAUSCHER, Marcel SCHUBERT.
© FOTO: Tommy Haeder.
Domácí (zleva): horní řada - Jiří SVOBODA, Pavel KRATOCHVÍL, Vratislav KAWIK, Jiří HALAŠTA, Jaroslav ŠOURA, Vít DOUBRAVA, Patrik BALÁŽ, Jaromír GAŠPARÍK.
dolní řada - Ladislav ELMANN, Radek JEŘÁBEK, David HAJNÝ, Ladislav VANĚČEK (vedoucí týmu), Miroslav KŘIVAN, Miroslav ZŮNA (starosta města), Jaroslav ZŮNA, David GAŠPARÍK a Vít GAŠPARÍK (fanoušek).
© FOTO: Vít Líbal.
Zápas se ve své úvodní části dal popsat již klasickým pojmem jako "oťukávání", kdy převahu míče na svých kopačkách měli borci libochovického FK. Postupem času se hra vyrovnávala a přítomní přihlížející se mohli těšit i z krásných fotbalových akcí. Mezi ně lze určitě zařadit krásný přímý kop z dílny Jippyho (Láďa Elmann), který tak otevřel skóre tohoto přátelského utkání.
Inkasovaný gól zapůsobil na německé přátele jako pověstný červený hadr na španělského býka. Hosté zvýšili svou aktivitu a mnohem častěji začali využívat nepříjemných centrů za naši obranu, které nám dělali nemalé problémy. Jen díky skvělému výkonu našeho brankáře Pavla Kratochvíla jsme drželi jednobrankový náskok. Do poločasu však bylo srovnáno zásluhou Tonnyho Wildenheina, po nedorozumění v naší obraně.
Do druhého poločasu značně prořídla střídačka domácího celku vlivem četných bolístek, které s sebou nasazení v zápase, opotřebovanost tělesné schránky a možná také nedostatečné rozcvičení před zápasem, přináší. Tak jak první poločas skončil, začal k naší nelibosti a smůle také poločas druhý. Hosté z Lunzenau se postupem času stávali nebezpečnějším týmem a opět zásluhou skvělého brankáře FKL jsme drželi vyrovnané skóre zápasu. Obligátní "nedáš dostaneš" se dostavilo i na tento zápas. Krásný únik Jirky Svobody vyústil v penaltový zákrok hostujícího brankáře. Ačkoliv se starosta Libochovic kroutil seč mohl, exekuce kopu z penaltového puntíku ho neminula. S potem na čele, nikoliv způsobený tělesnou zátěží, a s jistou mírou štěstí penaltu nakonec proměnil a "stará garda" Libochovic se tak podruhé v zápase dostala do vedení.
Z něho jsme se však dlouho neradovali. Stupňovaná snaha hostujících playerů, charakterizována opět nebezpečnými nákopy za naši obranu na rychlé křídelní hráče soupeře, slavila úspěch. Vyrovnání tak přišlo nedlouho po vedoucím gólu domácích a na svědomí ho měl Lewis Baldauf. Do konce utkání se stav na výsledkové tabuli již nezměnil a přátelský zápas tak skončil remízou 2:2. Nutno ještě podotknout, že konec utkání se nesl ve velmi nervózním "tónu". Hosté několikrát reklamovali nesprávně odmávané offsidové postavení hostujících fotbalistů. Jediný, kdo mohl do této nepřehledné situace vnést jasno, byl videorozhodčí. Nicméně po nedobrých zkušenostech z trávníků prvoligových týmů, jsme se rozhodli pro tento zápas systém VAR na libochovické hřiště neinstalovat a zůstat u konvenčního a lety prověřeného rozhodování zápasu.
Samotným zápasem však "freundschaft" neskončil. Oba týmy se, po nezbytné úpravě zevnějšku každého z hráčů, přesunuli ke společné večeři a oslavě právě skončeného zápasu. Smutek z prohraného semifinálového zápasu naší hokejové reprezentace s výběrem hokejistů "javorového listu", se nám podařilo zahnat s našimi přáteli z Lunzenau za tónů písně Die Biene Maja a za skandování oslavných chorálů, které patří do povinné výbavy každého fotbalového týmu na světě.
Druhý den jsme se s návštěvou z Lunzenau vydali do
Karfíkova dvora, kde na nás čekali majitelé místního ovocného lihovaru (rodina Novákova) s vyprávěním o procesu pálení ovocných destitálů a také s možností degustace rozličných druhů produktů, které zdejší provozovna nabízí.
A pak už následovalo pouze loučení a přislíbení pokračování spolupráce mezi oběma týmy a dokonce se proslýchá, že příští rok bychom měli zavítat my do Lunzenau a po roce tak zkřížit pověstné meče na německé půdě. Doufáme, že tentokrát vítězně pro naše barvy.
Projekt se uskutečnil díky finanční podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Fondu malých projektů Euroregionu Krušnohoří z Programu přeshraniční spolupráce Česká republika - Svobodný stát Sasko 2014 - 2020.
